Archiv pro: Michal Rada

Fantasy potřetí: A o čem to bude?

Fantasy potřetí: A o čem to bude?

Do třetice se v našem seriálu alespoň zběžně podíváme na to, co asi každého čtenáře literárního díla zajímá, a totiž na děj. Ve Fantasy, kde se zdá, že nic není jasné a že vše je tak jako rozmazané někam do neurčita, tak i v tomto žánru můžeme vystopovat několik linií dějových archetypů.

Děj – kostra příběhu. Podle mnoha průzkumů a studií týkajících se literární vědy je to po stylu vyprávění hned druhá nejdůležitější věc na literárním díle, alespoň pro běžného čtenáře. A ve fantasy platí snad více než kde jinde, že vše musí být v dokonalé harmonii, jako skvělý salát. Protože, co si budeme nalhávat, zrovna fantasy žánr trpí tím, že vše podstatné už bylo vymyšleno, a tak tedy ani z pohledu děje nemáme moc příležitostí se seznámit se skutečně originálním příběhem tak často.

Fantasy podruhé: S čím se setkáme?

Druhý díl našeho mimeniseriálu věnuje tomu, kde a proč a jak se vlastně většina fantasy příběhů odehrává a všimneme si nápadných podobností s několika archetypy…

Prostředí: Kde se fantasy odehrává?

Z čistě vědeckého hlediska lze fantasy díla rozdělit do několika skupin a tyto skupiny do několika kategorií. Začneme tou nejvíce nápadnou, a tedy prostředím.

Prostředí většiny fantasy příběhů (kromě nové kategorie modern-fantasy, o níž si něco povíme v některém z dalších dílů) je celkem jednoznačně dáno. Jedná se o přírodní svět, se spoustou lesů a lidských (a mnohdy samozřejmě nejen lidských) sídel. Pochopitelně i zde najdeme výjimky, jednou z nich je příběh odehrávající se v koberci – mezi stolem a skříní, jak jej velice netradičně zasadil Terry Pratchett ve svých Kobercových lidech (Kobercové), ale většinou se skutečně jedná o klasický přírodní svět dosud nespoutaný lidskou urbanistikou a regulací třeba vodních toků. Setkáváme se s víceméně středověkým archetypem krajiny, plné lesů, hradů, zámků, vesnic a měst a s tím souvisí i rozsáhlé možnosti vykreslování scén a scenérií, kterého je v pořádné fantasy vždy dostatek.

kolecka

 

Fantasy poprvé: Co, proč, jak?

V našem novém miniseriálu o fantasy tvorbě nebudu vždy zrovna příjemný a nebudu vždy zrovna chlácholit slečinky v bavlněných peřinkách – dalo by se říci. Hned na úvod musím upozornit a všechny ujistit, že primárně nemám k fantasy averzi. Snad je to vidět i na mé tvorbě, protože jsem sám také fantasy psal a ve svých povídkách i knihách rád kombinuji sci-fi prvky s tím, co dnes nazýváme fantasy světem. Jen chci tak trochu varovat: Ne každému se musí moje série líbit a možná při čtení občas znechuceně obrazovku zmuchláte a vyhodíte do koše, či váš tablet bude balancovat na hraně mezi vyhozením z okna a vhozením do kamen. Vám se tedy omlouvám. Nicméně přesto prosím, zkuste to skousnout a vydržte, třeba se mnou budete alespoň občas souhlasit.


Co je to teda ta fantasy?

Mrtvý v parovodu – svoji první knihou nám nový Konektor udělal radost

Redakce známého časopisu XB-1, která se vylíhla z původní Ikarie, se rozhodla, že je jí časopis málo, a tak se pustila i do oblasti vydávání knih. Chce se věnovat tomu, co ostatní vydavatelství nedělají. Jejím prvním titulem je sbírka steampunkových detektivek z per a klávesnic českých autorů.

Česká steampunková tvorba začíná prožívat mírné vzkříšení. Po útlumu způsobeném boomem pohádkových fantasy se zase i u nás něco děje. Steampunk si vybrala i redakce časopisu XB-1, což je mimochodem bývalá Ikarie. A na světě je vůbec první kniha tohoto nového nakladatelství s názvem Mrtvý v parovodu. Už sám název dává tušit, že se můžete těšit na pořádný steampunk. Vlado Ríša, Leonard Medek, Julie Nováková nebo Lucie Lukačovičová jsou pak zárukou kvalitního čtení. Všechna tato jména jsou ve světě české autorské fantastiky známá a každý z nich se alespoň občas otřel o námět steamu. Tato kniha přináší ale zcela nové povídkové příběhy z víceméně korektní doby páry. Jedná se o detektivní povídky se zajímavými zápletkami a s navzájem se dobře doplňujícími styly psaní, která by ve vašich steampunkových knihovničkách rozhodně neměla chybět.

V povídkách se dostaneme do Londýna, Vídně, dokonce i do Indie a především do Prahy devatenáctého století. Jsou zastoupeny ryze realistic-stories s předpokládaným obsazením i průběhem, ale i fantaskní příběhy s troly a trpaslíky a celá kniha tak dává zajímavou všehochuť, z níž by si měl vybrat každý i sebenáročnější čtenář.

Risa_mrtvy
Mrtvý v parovodu, Kolektiv autorů, 2012, nakladatelství Konektor XB-1

Zdroj obrázku: www.casopisxb1.cz

Ozubené kolečko: Jak ho neznáte…

Takový jednoduchý symbol – ozubené kolo. Mohlo by se zdát, že je to výraz průmyslové revoluce, nebo dokonce jen technizace společnosti. Přesto, když se na tento symbol podíváme z úplně nezvyklého úhlu, uvidíme daleko víc, než jen kolečko.

Ozubené kolečko patří mezi jedny ze základních symbolů steam kultury. Říci zjednodušeně, že se jedná o vizualizaci technické společnosti naroubované na netechnické principy, jak se to mnohdy podává (aby se vůbec ozubené kolo ve steamu obhájilo) je dosti krátkozraké. Pojďme tedy po stopách kol a zubů. Dostaneme se až do Egypta, kde kolo s držadly symbolizovalo něco úplně jiného, než bychom si mysleli, propojíme otrokářství a víru v Boha, projedeme se na veslici a nakonec se podíváme na obrazovky svých počítačů – budeme sledovat vývoj symboliky ozubeného kola až do současnosti.

' .