Archiv pro: Literatura

Divadlo Aqualung – přijďte se bavit, smát i snít!

Steampunk se u nás v Česku těší neobyčejnému zájmu již řadu let. Možná lidé na první dobrou netuší,
co to je ten steampunk vlastně zač, ale stačí se zmínit o velikánech jako spisovatel Jules Verne, režisér Karel Zeman, nebo o filmech jako je Wild Wild West či o české počítačové hře Machinárium.

V současnosti na naší steampunkové scéně nalezneme různorodé umělce – spisovatele, blogery, hudební skupiny, tanečníky, kostyméry, tanečníky, šperkaře, hodináře, kováře, sochaře, designéry a mimo další také mnohdy neprávem opomíjené herce, divadla a divadelní uskupení.

Proto jsme nesmírně potěšeni, že Vám můžeme představit steampunkové Divadlo Aqualung!

Generální zkouška hry Figaro Divadla Aqualung v Žižkovském divadle v Praze 13. 10. 2016

Divadlo Aqualung má ve světě českých divadel své neodmyslitelné místo a také podporu fanouškovské základny složené především z milovníků steampunku, Terryho Prachetta a také mnoha snílků, moderních romantiků a nadšenců do živé hudby, kterou divadlu zajišťuje dvorní kapela Aquajazz.

Něco málo z historie

Ačkoliv mezi lety 1998-2005 Divadlo Aqualung ještě neexistovalo, můžeme zde hledat jeho  zárodky. V té době zakládající členové Aqualungu hráli v souboru s názvem Divadlo Nablízko.

Divadlo Nablízko svou činnost ukončilo v roce 2006, ale část umělců se rozhodla zůstat pospolu a právě v té době vzniká divadelní továrna na sny. Divadlo Aqualung.

Divadlo se v prvních letech několikrát stěhovalo, bavilo diváky na Divadelní lodi Tajemství Divadla bratří Formanů a od roku 2011 zakotvili
v Žižkovském Divadle Járy Cimrmana, kde fungují dodnes.

Na svých webových stránkách se Divadlo Aqualung prezentuje jako divadlo pro ty, kteří se chtějí bavit, smát i snít, a také jako divadlo hravé i dramatické, s tituly plně nezávaznými, ale i myšlenkově zásadními.

Divadlo Aqualung a steampunk

Divadlo Aqualung se k poetice steampunku hlásí od začátku svého působení, ale pára fascinovala jeho umělce již v době Divadla Nablízko.

Preview: Přicházejí všichni East Endští démoni

 

slovakova-demon-z-east-endu   Preview na knihu

   Nakladatelství Brokilon nám letos v nové edici

   „Brokilon Alternativa“ přináší první díl cyklu

   samostatných steampunkových románů s detektivní

   zápletkou ze světa alternativního viktoriánského Londýna.

   Londýn je zahlcen neprostupnou mlhou, v níž se procházejí

   dámy v honosných šatech i gentlemani v  cylindrech

   a nocí se pohybují temné a zlověstné stíny. Avšak všichni

démoni nejsou venku v ulicích, někteří jsou i uvnitř nás samotných….

A tak začíná riskantní hra plná napínavých scén a bojů o moc i holý život.

Rozhovor s autorem: Josué Ramos (Španělsko)/Interview with Josué Ramos (SPAIN)

10487422_10153281066904928_5689681562786086488_n   V rámci akce Steampunk Hands Around The World

   jsme si pro Vás připravili sérii rozhovorů

   s autory z celého světa, kteří se zabývají steampunkem.

   Prvním autorem je spisovatel Josué Ramos

   ze Španělska.

   Steampunková literatura zažívá už pár let nebývalý rozmach.

   Zahraničních autorů i knižních titulů je mnoho, k nám na trh

   se však dostane jen něco.

Rozhovor je dvojjazyčný, první je vždy česká otázka a odpověď a pod ním anglická verze.

Fantasy potřetí: A o čem to bude?

Fantasy potřetí: A o čem to bude?

Do třetice se v našem seriálu alespoň zběžně podíváme na to, co asi každého čtenáře literárního díla zajímá, a totiž na děj. Ve Fantasy, kde se zdá, že nic není jasné a že vše je tak jako rozmazané někam do neurčita, tak i v tomto žánru můžeme vystopovat několik linií dějových archetypů.

Děj – kostra příběhu. Podle mnoha průzkumů a studií týkajících se literární vědy je to po stylu vyprávění hned druhá nejdůležitější věc na literárním díle, alespoň pro běžného čtenáře. A ve fantasy platí snad více než kde jinde, že vše musí být v dokonalé harmonii, jako skvělý salát. Protože, co si budeme nalhávat, zrovna fantasy žánr trpí tím, že vše podstatné už bylo vymyšleno, a tak tedy ani z pohledu děje nemáme moc příležitostí se seznámit se skutečně originálním příběhem tak často.

Čeští steampunkoví autoři: Barbora Lyčková

Bára Lyčková (Balú) je velkou popularizátorkou steampunku v českém prostředí, na kterou jste možná narazili v souvislosti se steampunkovým blogem Nebe plné vzducholodí.

Ten vznikl v roce 2010 jako dílo dvou steampunkových nadšenců. Dnes už ho vede sice jen Balú, ale přesto je to jedna z nejvýznamnějších českých žánrových stránek. Se steampunkem se setkala přibližně před sedmi lety, ale pořádně se s ním seznámila až o rok později, kdy žila ve skotském Glasgow. Koneckonců, když uvrhnete náruživého čtenáře fantastiky mezi viktoriánské stavby a přidáte trochu mlhy a hodně deště, nic jiného, než nadšení pro steampunk z toho ani vzejít nemůže. Dnes se věnuje převážně překladům cizojazyčné literatury, uveďme například titul Děti víl od Stefana Bachmanna.

Zajímavostí je, že se autorka striktně nedrží klasifikací. To, co steampunk je či není vnímá velice otevřeně Z jejího pohledu vychází zcela jednoznačně z literatury, ale už dávno se na ni neomezuje. Naopak na sebe může vzít celou škálu rozličných podob a každý ho může vnímat jinak. Na úvahu o tom, jak tento subžánr chápe se můžete detailně podívat na http://www.steampunkblog.cz/p/paropunk.html. K definicím Bára došla po několika letech hlubokého zájmu o toto téma.

 253128_10151163730010822_1507368153_n 15733496 945272_470177559740308_1859654015_n

Čeští steampunkoví autoři: Tereza Janišová

Tereza Janišová se narodila 30. května 1989 v Praze. Většinu svého dosavadního života strávila na Hradčanech. A právě magie prostředí, na jehož podobě se podepsala staletí, do značné míry ovlivnila její vnímání světa. V současnosti se věnuje magisterskému studiu na Fakultě architektury ČVUT.

Ačkoliv své okolí od útlého věku zásobovala příběhy rozličných žánrů, vždy ji to nejvíce táhlo k fantasy. Jedním z mnoha zdrojů inspirace je pro Terezu její velká záliba v cestování a poznávání nových zajímavých míst. Británie a Irsko jsou země, kam se, jak říká, bude vždy ráda znovu a znovu vracet, protože právě tyto ostrovy se staly její srdeční záležitostí. Dalším velkým zdrojem inspirace je pro Terezu umění a architektura. Důležitou součástí jejího života se před několika lety staly také irské tance a step. To vše nakonec zúročila při psaní dobrodružných fantasy knih s příměsí steampunku. Největším a nejznámějším počinem Terezy Janišové je bezesporu knižní trilogie Erilian. Do svého světa plného magie vás pozve v následujících třech titulech:

Fantasy podruhé: S čím se setkáme?

Druhý díl našeho mimeniseriálu věnuje tomu, kde a proč a jak se vlastně většina fantasy příběhů odehrává a všimneme si nápadných podobností s několika archetypy…

Prostředí: Kde se fantasy odehrává?

Z čistě vědeckého hlediska lze fantasy díla rozdělit do několika skupin a tyto skupiny do několika kategorií. Začneme tou nejvíce nápadnou, a tedy prostředím.

Prostředí většiny fantasy příběhů (kromě nové kategorie modern-fantasy, o níž si něco povíme v některém z dalších dílů) je celkem jednoznačně dáno. Jedná se o přírodní svět, se spoustou lesů a lidských (a mnohdy samozřejmě nejen lidských) sídel. Pochopitelně i zde najdeme výjimky, jednou z nich je příběh odehrávající se v koberci – mezi stolem a skříní, jak jej velice netradičně zasadil Terry Pratchett ve svých Kobercových lidech (Kobercové), ale většinou se skutečně jedná o klasický přírodní svět dosud nespoutaný lidskou urbanistikou a regulací třeba vodních toků. Setkáváme se s víceméně středověkým archetypem krajiny, plné lesů, hradů, zámků, vesnic a měst a s tím souvisí i rozsáhlé možnosti vykreslování scén a scenérií, kterého je v pořádné fantasy vždy dostatek.

kolecka

 



' .