Archiv pro měsíc: Únor 2014

Čeští steampunkoví autoři: Daniel Tučka

Daniel Tučka pochází z Brna, ale žije a pracuje v Praze. Je to jeden z těch českých autorů, kterého jistě není třeba zdlouhavě představovat. Od roku 2008 se pravidelně účastní různých literárních soutěží, obvykle s finálovým umístěním. Jeho povídky si můžete přečíst ve sbornících Mlok, Kočas, Žoldnéři fantazie, Ježíšku, já chci plamenomet, Kniha bolesti, Legendy: Prokleté knihovny.

Autor to není sice žánrově zcela vyhraněný, ale steampunku se již nějakou dobu věnuje a v budoucnu pravděpodobně věnovat bude. Plánuje zejména delší práce také v subžánrech urban fantasy, magického realismu, kyberpunku a sci-fi velmi blízké budoucnosti.

Nakladatelství Straky na vrbě v roce 2012 vydalo jeho prvotinu Umrlčí tanec, městskou fantasy odehrávající se v současném světě v blíže nespecifikovaném městě. Většina hlavních postav jsou nadpřirozené bytosti, ale nejdůležitější je především Černá smrt. Protože právě jí připadne město, pokud ji hrdinové neporazí v prastaré hře s pevně danými pravidly.  Společné motivy z této knihy můžete najít i ve vítězných povídkách Žoldnéřů.

Momentálně pracuje na steampunkovém románu s pracovním názvem Pelyněk. Ten se odehrává ve světě podobném devatenáctému století, v němž se ale pokrok nevydal směrem k elektrifikaci, a to z jednoho prostého důvodu: vůbec v něm nefunguje elektřina. Namísto klasických, a v dnešní době známých vynálezů se tu tedy využívají především mechanické a parní varianty strojů a hraček. Samozřejmě se objeví také vzducholodě, zkoumání končin podobných Orientu a nebudou chybět ani gentlemani v cylindrech s leteckými brýlemi, krásné ženy i městský proletariát bažící po revoluci. Autor hodlá využít i magie, která ve světě existuje, a právě na tomto střetu magie vs průmyslová civilizace bude postavená zápletka příběhu.

Kult porcelánově bílé pokožky

Ačkoliv steampunk ve své nejklasičtější “verneovské podobě”  bývá  často ovlivněn viktoriánskou érou 19.století, nejsou jeho pravidla, co se týče oblékání a líčení tak přísná jako u některých jiných subkultur. Pevně zašněrovaný korzet, dlouhé šaty, ani alabastrová tvář… nic z toho nemusí být respektováno. Proč taky? Vše se odehrává se světě fantasie a děje se tak, jak nás zrovna napadne. Steampunk je hravý a tvárný. Slavní badatelé, mořeplavci či vzduchoplavci přece nemusí být nutně bledí, ani dámy, které je doprovází na cestách nebudou mít vždy chuť nechat se omezovat v pohybu a stínit se slunečníkem. Navíc viktoriánská Anglie není jediným obdobím a místem, kam můžeme steampunk situovat. Občas se objevuje i steampunk středověký, napoleonský, západní s westernovými prvky, kolonialistický, podmořský, industriální…každý si může vysnít svůj vlastní steampunk, který se mu líbí a vyhovuje.

Přesto je bledá pokožka aristokratů jedním z témat, které bychom rádi na tomto serveru zmínili aspoň pro zajímavost. Není naším záměrem propagovat používání antipigmentů a abrazivní kosmetiky, ani zakazovat steampunkerům opalování.

Tento článek je stručným nastíněním historického, biologického a socioekonomického kontextu toho, proč byla neopálená pokožka dlouhá staletí považována za krásnou a žádoucí. V budoucnu je plánován ještě jeden článek k tématu, který bude obsahovat návod  “jak na to”, tedy několik praktických rad, jak uchovat svou pokožku bledou a chránit ji před sluncem, popř. ji uměle dočasně či dlouhodoběji zesvětlit. Musíme však upozornit, že žádné metody depigmentace kůže nejsou zcela neškodné. Stejně tak není zdravé přílišné omezování pobytu na sluníčku, protože UV záření je nutné k tvorbě vitamínu D v lidském těle a ten všichni potřebujeme.

William: Slečno Sugar, jak se máte?
Sugar: Děkuji, výborně, pane.
William:Dnes je krásný den.
Sugar: To je. Máme se Sophií vyučování venku. Je tak bledá.
Madam: Dáma není nikdy dost bledá.
Sugar: Ale dítě potřebuje být na vzduchu.

Kvítek karmínový a bílý, filmová verze, autor knihy: Michel Faber, r. 2002

Dark Valentine 6 – Brno

Opona spadla a oba dva pařáty letošní Dark Valentine se chystají na lov.

15 .2. 2014 v Brně na Flédě vypukne další ročník slavné hudební party se špičkovými kapelami a tentokrát navíc i se spoustou stánků s gothickým a metalovým zbožím všeho druhu.

Nejlepší temná (anti) valentýnská akce již šestým rokem roztahuje své pařáty a touží po vás.

Čeští steampunkoví autoři: Petra Slováková

Petra Slováková byla jedním z mála spisovatelů, kteří se steampunku věnovali už v době, kdy tento subžánr u nás ještě téměř nikdo neznal. Je autorkou nejen povídek a knih, jež vyšly převážně v zahraničí, ale také kreslířkou, která dokáže zachytit steampunkovou tématiku, což je v našich končinách velmi ojedinělé. Lidé, kteří se o tento subžánr zajímají, se se slečnou Slovákovou mohli setkat na mnoha přednáškách, a to nejen na velkých conech (např. Istrocon či Festival fantazie), ale i na menších, nefantastických, akcích (Afterdark Fair, apod.).

Autorka během své spisovatelské kariéry dosáhla mnoha úspěchů v bezpočtu literárních soutěží. Za největší lze považovat výhru v prestižní Ceně Karla Čapka, kde zabodovala s novelou Cvrček v krabičce. Nemůžeme také nezmínit, že zvítězila nebo se umístila na čelních příčkách v soutěžích jako jsou Dumky podvečerné, Poviedka Istroconu, AI 2051, Hledáme sto českých Kingů, Best-fiction, Rytiny, O poklad Moravského sklepa, Rokle šeré smrti, a mnoha dalších…

V nedávné době vydala u slovenského vydavatelství Rogerbooks sbírku deseti povídek, která byla následována druhým titulem obsahujícím dvě new-weirdové novely, včetně oceněného a oceňovaného Cvrčka v krabičce. Kniha byla publikována u vydavatelství Hydra, taktéž na Slovensku, kde autorka také vyhrála anketu FÓR – Fantastická osobnosť roka 2013.

Čeští steampunkoví autoři: Lukáš Z. Herma

Lukáš Z. Herma se narodil se v Praze 19. 5. 1990. V současné době studuje čtvrtým rokem právo a právní vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Už od malička se zajímal o historii, byl také vášnivým čtenářem, a tak se nelze divit, že se setkal i s knihami Julese Verna, jenž u něj zapustil první kořínky lásky ke steampunku.

S psaním začínal jako autor fanfiction. Postupně přešel i na vlastní, autorskou tvorbu. Do té se promítla jak jeho fascinace 19. stoletím a technologickým rozmachem, jenž ho provázel, tak i východní Evropou. Většina jeho příběhů se odehrává v nějakém pochmurném mrazivém prostředí, nejlépe pak zimního Ruska.

Dvakrát se umístil mezi finalisty literární soutěže AI. Poprvé na osmém místě s povídkou Evropská hodinka, příběhem o tom, jestli by robotům měla být přiznána základní práva, podruhé na čtvrtém místě s povídkou Rozdíly biologické nemají význam. Ta vypráví o tom, že láska může překonat všechny překážky. Kromě toho se objevil i v soutěžích Žoldnéři fantazie, Poviedka Istroconu, v roce 2013 dokonce v Ceně Karla Čapka.

' .