Seržant – magie, pára a zelená

Pokud je váš mozek alespoň z části zelený, tohle se vám bude líbit. Román Seržant od Miroslava Žambocha by se dal považovat za poměrně zdařilé dílko militantní literatury. Jak už sám název napovídá, půjde o příběh seržanta armády. Na čistě vojenské téma bylo již napsáno mnohé. Nás však bude spíše než hlavní hrdina, seržant armády jejího veličenstva Lancelot, zajímat svět, ve kterém tenhle brácha Bruce Willice žije a bojuje.

Čarodějové v maskáčích

Miroslav Žamboch si totiž vybral prostředí, nad kterým srdce steampunkera určitě poskočí radostí. Zdejší Zemi podobný svět totiž oplývá pozoruhodnou směsí technologie a magie. Vojáci zde kromě jednoduchých automatických pušek nosí také meče pro boj zblízka, na zápěstí mají řemínek s magickými rubíny, které jim vytvářejí osobní štít proti kulkám a v maskáčích se tu po bojišti prohánějí i čarodějové.

Neprozradíme mnoho z příběhu, když řekneme že na hranicích království, kde se děj odehrává, připomíná svět Zemi před první světovou válkou. Zvláštní chemie, kterou Žamboch svému světu dává nabízí velmi sympatický mix parních technologií, kouzel i trochu moderního vedení války. Nedočkáme se zde zákopových jatek. Hlavní těžiště dění ve světě Žamboch klade na magii, kterou ale doplňuje technologií. Hned v úvodu lehce čtenáře zaujme zmínka o parních lokomotivách a parních náklaďácích.

Tyto obří stroje představují po vlacích největší výkřik techniky lidských království. Jsou to totiž dostatečně jednoduché stroje. Jak už jsme řekli v úvodu, Žamboch tu míchá dohromady steampunk s magií. Každý stroj v tomto světě se totiž musí vypořádat s magickým působením svého okolí a to říká, že čím větší složitost zařízení, tím vyšší bude jeho přirozená magická nestabilita.

Složitější je výbušnější

Parní stroje tak jsou nejvyšším stupněm technologie, který lidé mohou vyrábět bez rizika, že by se dostal nad takzvanou Chandrekosovu mez. Tahle pomyslná magická čára znamená, že na zničení takové věci je potřeba užít stejného množství magie, jaké je třeba k ničení běžného materiálu. Naproti tomu – co jde nad Chandrekosovu mez může každý i nedoučený čaroděj snadno narušit a pak… řekněme, že nechcete být u toho. Fyzikální pravidla světa jsou k lidem drsná a neúprosná a tak výbuch nestabilního stroje znamená malou atomovku, protrhnutí reality i změny přírodních zákonů a náhodné magické jevy.

Vzápětí po tomto vysvětlení nám autor naservíruje novinku z královských výzkumných laboratoří – pětici jeepů, které mají spalovací motor na petrolej. Absolutní novinka je ale kvůli své vysoké technické složitosti zároveň i atomovka na kolečkách, kterou drží pohromadě složitá zaklínadla vepsaná na součástky, pancéřové pláty – zkrátka kam se v tom autě dá podívat. Ještě se s nimi v románu setkáme.

Bitevní lokomotivy k nezastavení

K dalším tahákům, které určitě potěší, řadíme parní tanky. Tahle pancéřová monstra připomínají něco jako bitevní parní lokomotivu. Dřevěná kola bez pásů, parní kotel a věže s kulomety. K tomu všemu je třeba opět připočíst pořádnou dávku magických destiček, ornamentů a nápisů, které z ní dělají nezničitelnou pevnost. Kombinace parního válečného stroje a magie funguje skvěle. Ocelové monstrum je před útokem chráněno především magicky a z magie čerpá i jisté výhody – tanky třeba umí díky magii zcela zrušit zvuk svých motorů či nezapadnout navzdory své hmotnosti do bláta.

S jedním tankem si taky náš hlavní hrdina střihne parádní spanilou jízdu skrz vojenské ležení  hlavního jádra armády. Spousta střílení, útočné magie a zatápění pod kotlem pomocí telekineze. Není nic veselejšího, než si s bitevní parní lokomotivou zahrát takové malé demoliční derby a vypustit trochu páry…

Takže milý Watsone…

Kromě steampunkové technologie si ale na své přijdou i milovníci detektivních příběhů. Miroslav Žamboch patří ke zkušeným pisatelům české fantasy a sci-fi literatury. Pátrání seržanta Lancelota po záhadách a stopách nekromantů kolem hraničního městečka Joudzou se nese přes spoustu podivných stop, kde za chvíli nevíte, kdo je vlastně ten hodný a kdo zlý. Celé se to nakonec zvrhne v epickou bitvu s překvapivým závěrem. Úžasná podívaná, drama, západ slunce, tisíc slonů! Ehm…

Je libo více zelené?

Byť je celý příběh poněkud klasické hrdinské klišé s trochu očekávatelným koncem, přece jen stojí za přečtení. Zejména proto, že jde o zajímavé pojetí steampunkového světa, který si místy nezadá s díly jiného domácího milovníka vojenského románového realismu – Robertem Fabiánem. Pokud se vám Seržant od Žambocha zalíbí, určitě sáhněte právě po dílech jeho kolegy. Je tam víc akce, více zelené, více chlapáckého vojáctví a co považuji osobně za největší plus – děj románů je zasazen do světa, který známe z filmové série Vetřelců. Ale to už je trochu jiný příběh…

Obrázek: Milan Fibiger, Miroslav Žamboch

Napsat komentář