Dee

Dee je entita zastupující ve virtuálních bažinách onehdy československého občánka jménem Monika Kocinová, narozeného v srdci jižních Čech. Dnes se notorická prokrastinátorka s nenapravidelnou duší dítěte pokouší studovat klasickou animaci, trpí bezčetnými zálibami a nedostatkem času (což je vražedná kombinace) a cítí se tak nefotogenticky a neochotně, že raději zachytila své v rámci možností podobné alter ego do linek tuše.

Moje maličkost

Patřím k maniakům, který vidí steampunk i v neuklizené garáži, rozbíjejí babiččiny kukačky, slintají nad výlohami starožitnictví, sbírají plechovkové dózy a k Vánocům si pokaždé přejí kalendář Alfonse Muchy. K parnímu století jsem se dostala přes svou náklonnost k fantasy a historii. Z dějin pro mě není devatenácté století jediné, vedle něj mám ráda i starý Egypt, novověk, všechny ty války i revoluce – a hlavně mě namísto letopočtů zajímá, jak v které době lidé opravdu žili, co si mysleli a co dělali, když zrovna neměli lepru.

Tím se elegantně dostávám ke čtivu – nedám dopustit na edici Děsivé dějiny, detektivky, (alternativní) historické romány, pohádky (zpracovávala jsem na ně téma Sprachdiplomu), a inteligentní, epickou či městskou fantasy. Výčet oblíbených autorů je dlouhý, ale pár za všechny: Terry Pratchett (Bůh), Neil Gaiman (Bůh), klasika jako Tolkien či Rowlingová (na ty mi nikdo nesáhne, protože jsem na nich vyrostla) a další, další, další. Nekončící seznam a téma k hovoru, kdyby měl někdo zájem nechat se hodiny mučit.

Sama píšu, kreslím a vůbec je pro mě tvůrčí činnost relaxační. Nutno podotknout, že nesmí zahrnovat ruční práce, oheň, ostré hrany a podobně, takže ano, děkuji, tahle tužka mi úplně stačí. Zvládnu se pořezat i o stránky v knize, a to dost často. Jestli se mě chcete ptát na oblíbené ilustrátory či malíře, předhodím Muchu a Mignolu.

Další slabost mám pro jazyky, cestování, kulturu v celém jejím širokém záběru a mytologii. Touhle dobou už bych se musela vážně snažit, abych si vybavila další maličkosti, a vykládat vám o mé oblíbené barvě asi taky není právě košér. Proto bych ještě okrajově zmínila One Piece, mangu (čili japonský komiks) Eiichira Ody o pirátech, což je vedle Zeměplochy jedna z těch věcí, co se mě drží dlouhodobě a z čeho bych si před krbem udělala oltáříček.

Kdybyste mě někdy potkali, pozvěte mě na sahleb a vodní dýmku. Kdybyste mě někdy žádali o ruku, nepopichujte draky ani saně – přineste mi Zeměplochu, kterou ještě nemám, blok kvalitních čtvrtek a mějte rádi Slamáky. :)

Napsat komentář