Steampunk Jet Pack

Steampunk à la STEAMZINE

Definovat steampunk není lehké. Jak jsme se při spouštění Steamzinu sami přesvědčili, nesejdou se dva lidé, kteří by jej chápali stejně – naopak, mnohé definice si i navzájem protiřečí. Při přátelském rozhovoru by toto nebylo na překážku, nicméně ve chvíli, kdy by bylo vhodné se na jedné definici sejít (už jen proto, aby čtenáři zinu věděli, co mohou očekávat) nastává problém.

Zcela netradičně vám proto nepředkládáme kostru toho, na čem jsme se všichni shodli, ale názory jednotlivých redaktorů, kteří se dohromady pokusí zachytit ten nepostižitelný fenomén, kterým steampunk bezesporu je.

Nejkratší definicí je verze Pérotina, zakladatele Steamzinu: 19. století – století páry. První, co z ní plyne, je steampunkový vizuál, který se tímto časovým obdobím rozhodně alespoň inspiruje, pokud z něj přímo nečerpá. Kromě módy a estetiky jde také ale o společenské a historické změny, které v 19. století proběhly, a které se do steampunku do určité míry promítají – kupříkladu průmyslová revoluce.

Na tuto základní definici, zúženou na viktoriánskou éru, navazuje Melissa: Když slyším slovo steampunk, vybaví se mi v první řadě Jules Verne a jeho úžasné knihy plné vynálezů. Pak samozřejmě viktoriánsky laděné oblečení v odstínech hnědé. Kožené korzety a vesty, podivné brýle za kloboukem a hodinky. Představuji si vzducholodě a zvláštní přístroje, které by dnes vypadaly směšně, ale do viktoriánské éry přesně stylově zapadají. Dostáváme se od estetiky 19. století k pouhé inspiraci tímto obdobím – jak souhlasí další redaktorka, Dee: Patřím k maniakům, kteří vidí steampunk i v neuklizené garáži, rozbíjejí babiččiny kukačky, slintají nad výlohami starožitnictví, sbírají plechovkové dózy a k Vánocům si pokaždé přejí kalendář Alfonse Muchy.

Jako vzpomínky na četbu knih Julese Vernea, jako romantiku z časů, kdy na mapách ještě byla bílá místa a po kolejích uháněly parní lokomotivy, chápe steampunk i Aldariss: To je mechanik v umaštěných montérkách ve strojovně ponorky osvětlené jednou skomírající žárovkou, jak si čistí hadříkem kapesní hodinky. To je vítr do vlasů pihovaté pilotky v brýlých stojící na křídle svého dvouplošníku Hawk na stojánce létající letadlové lodě, která si to pod vlajkou Jejího Veličenstva brázdí vzdušným oceánem. To je  starý hodinář s vousem po kolena,  v malém obchůdku v Dublinu, který vzadu ve svém domku sestavuje po večerech mechanickou loutku tanečnice. To je konstábl londýnské policie našlapující tiše půlnočním East Endem po stopách Jacka Rozparovače.  To je doktor Van Hellsing sedící v první třídě vlaku mířícího do Rumunska. To jsou němečtí vojáci na dně zákopů táhnoucími se napříč Francií, kteří přes průzory plynových masek sledují ze žlutého plynu vystupující siluety prvních tanků…

Vzducholodě, dvouplošníky a některé další prvky, které redaktoři zmiňují, už s historickou viktoriánskou dobou nemají nic společného. Přesto ale ke steampunku neodmyslitelně patří – čím to? Odpověď nalezneme ve zmínce o verneovkách.

Steampunk je možno chápat i jako futuristické tendence doby minulosti, jak science-fiction 19. století, jejímž zástupcem Jules Verne rozhodně je, tak i jiných historických epoch. Dostáváme se tím k literárnímu chápání steampunku – jedná se o podžánr science fiction, který se odehrává v prostředí, jehož primárním zdrojem energie je pára, a ve kterém naleznete anachronistickou technologii založenou na vynálezech 19. století (parní stroj, Babbageův počítač, apod.).

Na tomto předpokladu staví svou definici steampunku také Balú, která veškeré jeho projevy vztahuje k prvopočátečnímu literárnímu základu: Jedná se o podžánr spekulativní fikce, ve kterém fikční svět představuje alternativní historickou realitu, jejíž společnost je většinou založena na využívání parního pohonu a často vychází ze společnosti Evropy 19. století. V příběhu se objevuje anachronistická technologie, ať už ve formě nosného prvku, nebo jen pro dotvoření prostředí a atmosféry. Zároveň je steampunk estetické hnutí vyznačující se buď výrobou či přetvářením různých předmětů do podoby, jakou by mohly mít ve výše popsaném fikčním světě a vše, co se na toto hnutí či na samotný fikční svět vědomě odkazuje.

Kapitánka Nemo přidává i prvky fantasy: Představuji si steampunk pouze jako styl oblékání a zájmovou činnost. Rozhodně ne jako něco typu hudebních subkultur, jako jsou např. gothové. Dá se říct, že je to směr science fiction, který je fascinován mechanikou, párou a viktoriánským obdobím převážně v Anglii. Dají se v něm občas nalézt i fantasy prvky. Naznačuje i otázku těžko definovatelné steampunkové hudby a otvírá možnost steampunkové subkultury, bez které, jak vzápětí uvidíme, by jiným redaktorům u steampunku něco scházelo.

Se science-fiction inspirovanou viktoriánskou érou souhlasí i Victorian Catherine a steampunk pro ni tvoří i současná společnost, právě ve formě subkultury: Steampunk je pro mne subkultura zabývající se futurismem v historii. Netradiční vyjádření science fiction prolínané do různých historických období, zvláště pak viktoriánské éry.

Také Margueritte chápe steampunk zejména ve spojení s vlastní iniciativou, i když se nebrání jiným variantám: Steampunk je pro mě něco mezi estetickým a fantasy zážitkem, ve kterém je spousta místa pro vlastní nápady a kreativitu. Ačkoliv si jej spojujeme víceméně s viktoriánskou dobou, nacházíme jeho různorodé variace. Krom „steampunku“ z prostředí druhé poloviny 19. století se může steampunk ocitnout také ve sci-fi podobě, ve fantasy, v kombinacích různých uměleckých směrů a tak podobně. Steampunk je zábavná činnosti, kterou se dá velmi dobře zpestřit reálný život, a je možné jej brát i jako určitý životní styl.

V tomto okamžiku se už nezabýváme viditelnými projevy steampunku, ale přesunuli jsme se k vnitřní touze a těžko definovatelnému pocitu – ať už jde o nutkání tvořit, vynalézat, opět částečně spojované s expanzivností 19. století, nebo vnitřní pocit, který lze jen velmi těžko definovat, a který se snaží vysvětlit JAm: Steampunk je pro mě víceméně víc než jen krásné příběhy Julese Vernea, naducané šaty a parní stroje. Dostanu se blízko ke zpracování kovu tradičně kladivem, a proto víceméně mám takový steampunk pořád doma. Sama dělám šperky z mosazi a hlavně z koleček a zásadně používám kolečka z budíků, schválně kvůli tomu „kouzlu.“

Z tohoto společného pokusu o interpretaci steampunku vyplývá, že je možno chápat jej všelijak, od estetické stránky přes literární po společenskou. A to jsme ani nezmínili punkovou stránku věci, všelijaká odvětví steampunku zabývající se společensko-politickou situací Evropy 19. století (průmyslová revoluce, kolonialismus, apod.), zasazenou do historického či alternativně historického prostředí. Nakonec je možné vrátit se k původnímu Pérotinovu 19. století – století páry; nikoli k jeho estetické stránce, ale k tomu, jak člověk té doby chápal svět. Snad právě asociace s tímto způsobem myšlení je tím, co steampunk odlišuje od ostatních žánrů.

Foto: Master Magnius, Digital_Ramapge; Creative Commons License

5 komentářů: „Steampunk à la STEAMZINE

      1. A jéje. :-D Tak to padne nejspíše příště na mě.

        Myslím, že se Ti to povedlo. Hlavně to ze všech nakonec vytáhnout. :-) :-) :-)

Napsat komentář