Richard Trevithick – konstruktér první parní lokomotivy

V minulém článku jsme se stručně seznámili z historií parního stroje a s lidmi, kteří byli zodpovědní za hlavní části jeho dlouhého vývoje. Dnes bych chtěl odstartovat sérii článků o lidech, kteří měli co do činění s jeho využitím a dalším zdokonalováním, popřípadě kteří díky vynálezu parního stroje vydělali nemalé jmění. Prvním z výše uvedených bude Richard Trevithick, i když v jeho případě se o vydělaném jmění v žádném případě hovořit nedá.

Richard Trevithick (1771 – 1833)

Richard Trevithick

Britský vynálezce, inženýr a konstruktér první skutečně funkční parní lokomotivy. Přestože se v začátcích ještě nejednalo o lokomotivu, jak ji vnímáme dnes – nejezdila po kolejích, nýbrž po cestách, čili to byla spíše lokomobila (ostatně krásný článek o původu slov lokomotiva, lokomobila a automobil lze nalézt zde: zde), byl to první parní stroj, schopný samostatného pohybu (předchozí parní stroje byly pouze stacionární, na bázi Newcomenových a Wattových strojů).

Malý Richard se narodil 13. dubna 1771 ve městě Illogan, v hrabství Cornwall v Anglii ženě důlního mistra v Dolcoath Mine. Tento, a další cornwallské doly provázely Richarda celým dětstvím a ovlivnily ho na celý zbytek života. Navštěvoval obyčejnou vesnickou školu a jeho učitelé o něm mluvili jako o „neposlušném, pomalém a tvrdohlavém“ (zamysleli jste se někdy nad tím, proč většina slavných vynálezců, a vůbec lidí, kteří za svůj život něco dokázali, se už od malička vymykala běžně přijímaným standardům?) a jeho otec ho považoval za povaleče a budižkničemu. Ostatně přes svého nesporného technického génia zůstal Trevithick po celý svůj život jen stěží gramotný.

Od malička se pohyboval mezi parními stroji, které sloužily k čerpání vody z místních cínových a měděných dolů Těch se také týkala jeho první inženýrská a konstruktérská činnost. Byl průkopníkem ve využití vysokotlaké páry pro pohon parních strojů, čímž zvýšil jejich účinnost a zlepšil čerpání vody i z nejnižších pater cornwallských dolů.

Svou první funkci získal již v 19 letech v roce 1790, kdy se stal technikem v železno-rudných dolech. V roce 1797 se oženil s Jane Harveyovou, která pocházela z technicky založené rodiny, a měli spolu 6 dětí. Richardův syn Francis se později stal řiditelem London & North Western Railway a sepsal životopis svého otce. V tomto roce také sestroji svůj první, již výše zmíněný, vysokotlaký parní stroj.

The Kew Bridge steam museum, Brentford, West London
The Puffing Devil (The Kew Bridge steam museum, Brentford, West London)

V roce 1801 postavil Trevithick první parní stroj, schopný samostatného pohybu, a nazval ho „The Puffing Devil“ (Bafající ďábel). S tímto strojem uskutečnil na Štědrý den roku 1801 vyjížďku na kopec u města Camborne. V roce 1802 si nechává společně se svým bratrancem Andrewem Vivianem patentovat vysokotlaký parní stroj. V roce 1803 postavil druhý parní vůz, který osobně řídil ulicemi Londýna a v roce 1804 staví svou první parní lokomotivu.

Jeho patron a majitel patentů, rudný magnát Samuel Homfray uzavřel sázku o 500 guineí se svým konkurentem Richardem Crawshayem, že Trevithickova parní lokomotiva odveze 10 tun železné rudy po trati z Penydarrenu do Abercynononu (tento úsek byl asi 16 km dlouhý). Lokomotiva se osvědčila, odvezla 10 tun rudy, pět vagonů a sedmdesát lidí za čtyři hodiny a pět minut průměrnou rychlostí 8 km/h. To se stalo 21. února 1804. Druhou, podobnou lokomotivu postavil Trevithick v roce 1805 v Gatesheadu a v roce 1808 předvedl třetí lokomotivu, nazvanou „Chyť mě, jestli to dokážeš“ (Catch-me-who-can) na okruhu poblíž Euston Road v Londýně. Potom Richard Trevithick od konstruování lokomotiv upustil, neboť tehdejší lité kolejnice nezřídka kdy neunesly hmotnost lokomotivy a vozů s nákladem a praskaly.
  
V roce 1805 přizpůsobil svůj parní stroj k pohonu železárenské válcovací stolice a také říčního člunu, k čemuž použil kromě zmíněného parního stroje také lopatkové kolo (koleso). Jeho parní stroj také poháněj první parní bagr na světě (1806), a také první parní mlátičky na farmách (1812). Mezitím ještě Trevithick stihl být u ražby tunelu pod Temží (1809) a nechat si patentovat kovovou skladovací nádrž (1808 – 1809)
 
Téměř ve stejnou dobu postavil americký inženýr Oliver Evans první vysokotlaký parní stroj ve Spojených státech a stejně jako Trevithick v něm použil válcový kotel s vnitřním topeništěm a plamencem. Vysokotlaké parní stroje se staly rychle populárními v Americe, částečně v důsledku Evansovy iniciativy a částečně proto, že se jen málo Wattových nízkotlakých strojů dostalo přes Atlantik.
 
Trevithick byl cholerický a impulsivní muž, a ačkoli byl technickým géniem, obchodník byl prachbídný. Nespolehlivý obchodní partner způsobil v roce 1808 neúspěch jeho londýnské továrny na výrobu železných nádrží a v roce 1811 přišel totální bankrot.  O tři roky později dorazila objednávka na dodávku devíti parních strojů pro stříbrné doly v Peru. Vidina nevyčerpatelného nerostného bohatství v Andách vedla Trevithicka k plavbě do jižní Ameriky v roce 1816, odkud se ovšem vrátil po 11 letech totálně bez prostředků, aby zjistil, že zatímco byl pryč, jiní inženýři a vynálezci využili jeho objevů ke svému prospěchu (např. George a Robert Stephensonovi).
 
Richard Trevithick zemřel v hotelu Bull v Dartfordu ráno 22. dubna 1833. Byl pohřben v neoznačeném hrobě tamtéž. Památku Richarda Trevithicka připomíná jeho socha před Cambornskou knihovnou, kde je zpodobněn s jedním ze svých modelů. Dva z jeho synů (o Francisovi byla řeč v první část článku) uspěli tam, kde jejich otec selhal. Podařilo se jim spojit umění inženýrské s uměním obchodním. V Camborne v Cornwallu je také každoročně pořádán Den Richarda Trevithicka.
 
Zdroje:
  1. http://cs.wikipedia.org
  2. http://www.trevithick-day.org.uk
  3. http://www.britannica.com
  4. http://www.encyclopedia.com
  5. http://www.starestroje.cz
  6. http://www.stanleysteamers.com

Napsat komentář