John Urpeth Rastrick – muž, bez něhož by Richard Trevithick nikdy lokomotivu nepostavil

Jestliže jsme se posledně věnovali Richardu Trevithickovi, konstruktérovi první parní lokomotivy, dnes se budeme věnovat jejímu staviteli., Johnu Urpethu Rastrickovi

John Urpeth Rastrick

John Urpeth Rastrick

John Urpeth Rastrick se narodil 26. Ledna 1780 Johnu Rastirckovi a Mary Rastrickové (roz. Urpethové) ve městě Morpeth, v okrese Northumberland v severní Anglii. Chodil do obyčejných škol a v roce 1795, ve věku 15 let, dokončil učení v otcově dílně, kde poté pracoval do roku 1802. Toho roku odešel do železáren v Ketley a roku 1807 přechází do Bridgnorthu, kde navazuje partnerství s Johnem Hazeldinem, jehož slévárny dodávaly důlní zařízení do celého Cornwallu.

Právě zde se seznamuje s Richardem Trevithickem a pomáhá mu rozvíjet myšlenky vysokotlakého parního stroje a později dohlíží na stavbu parních lokomotiv podle Trevithickových instrukcí, včetně Catch-me-who-can, zmiňované v článku o Richardu Trevithickovi. Zvláštní jméno této lokomotivy má údajně na svědomí jistá paní Guilmardová, sestra Trevithickova přítele Davise Giddyho-Gilberta. Rastrick také vyrábí většinu materiálu, který si Trevithick objednává během svého jihoamerického dobrodružství.

Trevithickůn parní stroj No. 14, postavený Johnem Rastrickem a pamětní deska na místě Hazeldinových sléváren (zdroj: Wikipedia)

V roce 1810 se žení se Sarah Jervisovou ze Stourbridge, se kterou měl šest dětí: Johna, Sarah, Mary, Henryho, Fredericka Jamese a George.

1. dubna 1814 si nechal patentovat parní stroj vlastní konstrukce (patent č. UK 3799) a zároveň dohlížel na stavbu mostu Wye ve městě Chepstow, který byl otevřen v roce 1816. Partnerství s Hazeldinem ale nevydrželo četné neshody a skončilo po jedné z dalších hádek v roce 1817. Rastrick se rozhodl pracovat nějakou dobu nezávisle, avšak již roku 1819 se stává společníkem oceláře Johna Fostera a stěhuje se s rodinou do rodiště manželky, Stourbridge.

V roce 1822 se stává šéf technikem koně-spřežné železnice Stratford and Moreton Tramway.

Foster, Rastrick & Co.

Společně s Fosterem zakládají společnost Foster, Rastrick & Co. a vyrábí převážně vybavení pro vysoké pece a železárny, tepaná železná zábradlí a balkóny, zařízení pro železnice a parní stroje (které našly svůj domov mimo jiné i v Indii), atd. Kromě toho ale také tato společnost postavila čtyři parní lokomotivy.

První z nich, postavená v roce 1828, nesla jméno Stourbridge Lion (Lev ze Stourbridge) a byla první parní lokomotivou, vyvezenou z Anglie a provozovanou na území Severní Ameriky. Jméno dostala podle podobizny lva na přídi lokomotivy. Další dvě nesly názvy Delaware a Hudson a byly dodány stejně jako Stourbridge Lion společnosti Delaware and Hudson Canal Company. Historii provozu parních lokomotiv na území Severní Ameriky se ale budeme věnovat někdy v budoucnu. Vydá totiž na samostatnou sérii článků.

The Stourbridge Lion (litografie, zdroj: Wikipedia)

Čtvrtou lokomotivou, postavenou Foster, Rastrick & Co., byla Agenoria.  Je to pravděpodobně první lokomotiva s mechanickým mazáním náprav. Byla postavena v roce 1829 pro společnost Shutt End Colliery Railway a vyřazena byla v roce 1869 a na rozdíl od svých amerických sester se zachovala dodnes. V roce 1884 byla věnována do sbírek Science Museum (London) a dnes je k vidění v National Railway Museum v Yorku.

Na své první jízdě jela Agenoria rychlostí 7,5 mph (cca 12 km/h) a vezla 8 vozů s celkem 360 cestujícími.

Agenoria byla konstrukčně překonaná v ten samý rok, kdy byla postavena, a to slavnou Raketou George a Roberta Stephensonových (o té ale také ještě bude řeč někdy příště).  Přesto vydržela ve službě plných 35 let.

V době vzniku Agenorie (1829) byl Rastrick pověřen Jamesem Walkerem porovnáním hospodárnosti vlaků kabelových (kde jsou vozy s nákladem taženy lanem, nebo kabelem – funguje to na stejném principu, jako lanovka na Petřín, či např. slavné tramvaje v San Franciscu) a tažených lokomotivou pro účely nově vznikající železnice Liverpool and Manchester Railway (což byla mimochodem první dvoukolejná železnice na světě). Po intenzivním cestování a zhodnocování možností železnic té doby Rastrick ve zprávě napsal, že bráno z čistě ekonomického hlediska by při současných (čili tehdejších) možnostech byla výhodnější kabelová železnice, nicméně je třeba brát v úvahu rychlost vývoje lokomotiv a přítomnost člověka (strojvůdce) v lokomotivě (např. pro řešení nenadálých situací).

Představenstvo Liverpool and Manchester Railway se tedy rozhodlo uspořádat zkoušky lokomotiv, které byly v té době dostupné. Z těchto zkoušek, známých jako „Rainhill Trials“, kde Rastrick fungoval jako jeden z hodnotících komisařů, vyšla vítězně již zmíněna Stephensonova Raketa. Rastrickovy poznámky a zápisky se dochovaly dodnes a jsou cenným obrázkem o výkonech a parametrech lokomotiv té doby.

Autentické zápisky o lokomotivě "Rocket" z testů Rainhill Trials

V roce 1831 Rastrick opouští Foster, Rastrick & Co. A začal opět působit nezávisle jako stavební inženýr. Pracoval na několika železničních projektech, avšak jeho nejúspěšnější projekt je bezesporu trať Londýn – Brighton na jihu Anglie, otevřená v roce 1840. Již předtím existovalo mezi těmito městy železniční spojení, ale Rastrick navrhl a postavil trať přímou s množstvím tunelů a viaduktů

Z aktivního života odešel v roce 1847 a dožil na ve svém domě v Addelstonu (mimochodem, byl to osmipokojový dům, ke kterému patřily pozemky o celkové rozloze cca 100 000 m2. O tomhle člověku se skutečně dá říci – na rozdíl od Richarda Trevithicka, že si za život vydělal nějaké peníze.) Zemřel 1. listopadu 1856.

Zdroje:

  1. Wikipedia
  2. www.dudleymall.co.uk
  3. John Urpeth Rastrick
  4. www.gracesguide.co.uk/John_Urpeth_Rastrick
  5. www.steamindex.com
  6. engineering-timelines.ning.com

 

 

 

 

Napsat komentář