SUSPENSA VIX VIA FIT

zápisky z cesty do Bristolu

Steampunk máme všichni tak nějak spojený s viktoriánskou Anglií a hlavně s Londýnem, ale i když to je to bezesporu největší a nejdůležitější město pro tu dobu, není to rozhodně město jediné. I jiná místa oplývala tou dobou továrními komíny, které rostly jako houby po dešti. I jinde smog dusil jak gentlemany, kteří se zdravili lehkým dotykem úzké krempy módních cylindrů, tak i dámy, které se ho snažily odehnat frenetickým šustěním krajkových  vějířů. Jedním z takových míst,  která  se obrovsky  rozrostla díky  průmyslové  revoluci,  je  i Bristol.  I když byl během středověku jedním ze 4 největších anglických měst, Černá smrt poněkud zbrzdila jeho rozvoj. Ten opět nabral na síle až v 19. století, částečně i díky Great Western Railway; jen mezi lety 1850 a 1900 vzrostl počet obyvatel na dvojnásobek, a během celého 19. století narostl na víc než pětinásobek původního počtu. Bristol, coby významný přístav na západní straně Anglie, těžil dlouhou dobu hlavně z námořního obchodu, na kterém se do roku 1807 výrazně podílel i obchod s otroky. Byl rovněž prvním z měst, která dostala sama o sobě status hrabství.

Ale žádný z výše popsaných důvodů by nebyl dostatečným pro to označit tenhle výlet za hodný zmínky speciálně pro steampunkery. A ten důvod je vlastně jeden jediný, ačkoli má tři jména: Isambard Kingdom Brunel (obr. 2). Že netušíte, o koho se jedná? Tak já vám trochu napovím – je to pán, kterého by měl znát každý pravověrný steampunker a také pán, který obsadil druhou příčku, když se před pár lety volil největší Brit všech dob; předstihl ho jen Winston Churchill. Porazil tak nejen samu královnu Viktorii (skončila až 18.), královny Alžbětu I. (7. pozice) i Alžbětu II. (až 24.), ale třeba i nesmrtelného barda Williama Shakespeara (číslo 5), královnu Boudiccu (25),  Olivera Cromwella  (10),  zdravotnici  Florence  Nightingaleovou (52)  nebo  Aleistera Crowleyho  (73).  Ale k Brunelovi se ještě vrátíme.

Takže nejdřív něco k Bristolu jako takovému:

Říká se mu město tří "B" - tím jsou myšleny

• Balóny - v Bristolu se konají přehlídky horkovzdušných balónů

• Banksy - ví se o něm, že z Bristolu pochází a nachází se tu několik jeho děl

• Bridge - tím se samozřejmě rozumí Clifton Suspension Bridge

Na všechny tři si posvítíme blíž.

Balóny nám bude zastupovat krásně zařízený Flight Club (obr. 3). Podle prvotního nakouknutí dovnitř a vintage-style reklamy venku vypadal klub o něco steampunkovatěji, než je, ale každopádně je tam zajímavé prostředí (obr. 4), výborně vaří a mají skvělé koktejly (obr. 5). A kdyby se vám náhodou zachtělo klasické anglické hospodské zábavy a chtěli jste si zahrát šipky, jsou na to víc než dobře zařízeni.

Pár kroků od Flight Clubu stojí slavná Bristolská Kukuřičná burza (obr. 6). Původně se jedná o budovu ze 40. let 18. století sloužící obecné a kukuřičné burze, která byla pro přístavní město nesmírně důležitá. Dnes se v ní nachází kanceláře a částečně tržnice, která je z části i na ulici před burzou. Před budovou také stojí čtyři bronzové  stolky,  které sloužily pro  uzavírání obchodů před postavením budovy burzy. Mají zvýšené okraje, aby z nich nepadaly mince na zem, pocházejí pravděpodobně všechny ze 16. a 17. století a Angličané jim říkají "nails" – hřebíky (obr. 7).

Další zajímavostí jsou hodiny na průčelí budovy. Jsou vyvedeny v nezvyklé červeno-černo-bílé kombinaci a na budovu byly instalovány v roce 1822, čili ještě v době, kdy každé město mělo vlastní čas, který se řídil reálnou polohou a skutečným polednem. A protože Bristol stojí 2º 35' západně od Greenwichského poledníku, je tu poledne o necelých 10 minut před polednem v Londýně. Taková disproporce ovšem znamenala velký problém při zavedení železnice, která musela mít přesný a hlavně všude stejný čas. Proto byla na ciferník hodin přidána druhá velká ručička, která ukazovala tzv. "Londýnský střední" a později "železniční" čas. Dnes má černou barvu, ale dřív bývala růžová. A ačkoli Bristol oficiálně přistoupil k železničnímu času v roce 1852, ukazuje původní červená ručička pořád jeho vlastní pravý čas. 

Ještě o kousek dál se nachází ještě o něco úžasnější klub The Clockwork Rose (obr. 8). Působí mnohem víc jako klasický anglický pánský klub, nebo možná jako něčí (lehce výstřední) obývák a srdce každého steampunkera tu zaplesá. Mají úžasnou stylovou výzdobu, velkou nabídku alkoholických koktejlů i drinků a ještě větší výběr nealkoholických, ale bohužel žádné jídlo (obr. 9). Obsluha je milá a stylová a nejspíš se tam scházejí i místní steampunkeři-štamgasti (bohužel ale odešli dřív, než jsem sebrala odvahu se jich zeptat). Další věcí, která se mi moc líbila, bylo, že na začátku menu mají část steampunkového příběhu. Pozor, platit se tu dá pouze kartou!

Banksyho díla (obr. 10) můžete potkat samozřejmě na ulici, ale nutno podotknout, že krásné murály i od jiných umělců jsou i na jiných místech po městě. Uvidíte jich dost, když půjdete směrem ke katedrále (obr. 11). Cestou se můžete poklonit soše královny Viktorie, která stojí na kraji travnatého náměstíčka mezi radnicí a katedrálou (obr. 12). Katedrála ve stylu půvabné anglické gotiky měla podobný osud jako většina velkých gotických chrámů: hlavní loď nebyla nikdy dokončena a její postavená část byla stržena spolu se zbytkem dřívějšího opatství sv. Augustina z 12. století, které ale bylo v rámci církevních reforem zrušeno na příkaz Jindřicha VIII. Hlavní loď je tak až z viktoriánské doby, kdy byla dostavěna podle původních středověkých návrhů za použití patek pilířů, které zůstaly na místě.

Když se budete procházet městem, nemůžete minout doky (obr. 13), které vám krásně dokreslí industriální minulost města. Tam také kotví slavná S. S. Great Britain, ale o té si povíme až příště.

Kousek dál od středu města, ale stále ještě v dochozí vzdálenosti, se nad údolím řeky Avon vypíná slavný Brunelův Cliftonský visutý most (obr. 14). Aby vás nemátl název, jde sice o bristolský most, ale jméno mu dal Clifton – malé bristolské předměstí. Původní návrhy postavit most právě tam pochází již z počátků 18. století, ale reálně se přípravy začaly konat až ve 30. letech 19. století, kdy se do soutěže o návrh mostu přihlásil i tehdy čtyřiadvacetiletý Isambard Kingdom Brunel. Soutěž původně nevyhrál, ale po různých peripetiích ho nakonec komise prohlásila za autora návrhu, který bude realizován. Stavba započala v létě roku 1831, ale brzy byla přerušena občanskými nepokoji a pokračovalo se s ní až o pět let později. Do roku 1843 byly dokončeny oba pylony, ovšem oproti původnímu návrhu (obr. 15), který byl silně ovlivněn egyptologickým nadšením tehdejší britské společnosti, nebyly z finančních důvodů na vršek věží osazeny sfingy a ani pod nimi motivy věčného slunce. A tehdy se stavba zastavila úplně, protože došly peníze a Brunel se tak dokončení svého díla nikdy nedočkal. Zemřel roku 1859 a teprve po jeho smrti se našli nadšenci, kteří chtěli most dokončit na jeho počest.

Trvalo několik let,  než se shromáždil  dostatek prostředků a  dopomohlo i to,  že v roce  1859 byl  zbourán jeden z Brunelových visutých mostů v Londýně a řetězová konstrukce mohla být použita v Bristolu. Práce na dostavbě započaly  roku  1862 a dokončeny  byly o 2 roky později.  Oficiálně byl  Cliftonský most  otevřen 4. prosince 1864 s plnou parádou a slavnostním osvětlením. Celková délka je 412 metrů, rozpětí mostovek je 214 m, šířka je 9,4 m, výška nad hladinou řeky je 72 m a výška mostních věží je 26 m.

I když se to na první pohled nezdá, nejsou obě věže stejné. Původní Brunelovy plány stavby jsou ztracené a tak byla vlastní mostní konstrukce dokončena podle návrhů Williama Henryho Barlowa a Johna Hawkshawa, ale přesné plány mostních věží, které v té době již stály, neexistují. Proto bylo překvapení, když se v roce 2002 zjistilo, že uvnitř je 12 vnitřních prostor propojených šachtami. Perfektní dějiště nějakého dobrodružného či tajemného steampunkového příběhu, co říkáte?

Věž stojící u Leigh Woods má na vrcholku pod lištou latinský nápis SUSPENSA VIX VIA FIT odkazující na těžkosti, které stály v cestě výstavbě mostu/cesty (obr. 16).

Hned za mostem (směrem z města) se krčí v malém domku maličké, ale naprosto úžasné návštěvnické centrum mostu vybudované v roce 2012. Nachází se v něm malá expozice věnovaná stavbě mostu a jeho autorovi. Krom interaktivních exponátů, fotek, modelů a různých předmětů je v patře ještě malá místnost pro děti, kde si mohou zkusit postavit most několika různými způsoby (obr. 17). Nebo si tam můžete namalovat vlastní návrh Isambardova klobouku (obr. 18). A mají tam i malý krámek se suvenýry, kde si můžete koupit spoustu zajímavých věcí, jako např. malinkou cínovou sošku Isambarda (obr. 19 a obr. 20).

Na druhé straně mostu stojí Cliftonská observatoř (obr. 21), v níž se skrývá druhá nejstarší fungující Camera Obscura v Anglii a pod níž se nachází bájná obrova jeskyně. Observatoř původně byla postavena jako mlýn na kukuřici, následně sloužila jako mlýn na šňupací tabák, do té doby, než vyhořela. Poté, co byla několik let opuštěna, si ji začal pronajímat William West, britský malíř a nadšenec do optiky, který ji využíval jako ateliér. Byl to také on, kdo nechal instalovat cameru obscuru a prokopat průchod do jeskyně sv. Vincenta, která je také známá  jako  Obrova jeskyně.  Obě jsou přístupné  za drobný poplatek a jak z pozorovací věže  pod Camerou, tak z obrovy jeskyně, která se nachází v podzemí, je skvělý výhled nejen na most. Jen ty schody!

FOTOGRAFIE

A takto vypadá video pořízené pomocí Camery Obscury: