KDYŽ SE ŘEKNE STEAMPUNK
s laskavým svolením autorky a nakladatelství Grada jsme text převzali z knihy Ve stylu steampunk
Petra
Slováková
10. 1. 2023
Vynálezy plné ozubených koleček, ze kterých syčí pára. Gentlemani ve vysokých cylindrech, dámy v drahých róbách, vědci s kapsami plnými podivností či mechanici s brýlemi a tvářemi očazenými kouřem. Vzducholodě plné pirátů, obrovská mechanická zvířata či konstrukce z mosazi a mědi... To vše se nám může vybavit, když se řekne steampunk. Populární hnutí, které si získalo příznivce po celém světě, se nevyhnulo ani českým končinám. Původně literární subžánr, který se postupem let dostal do takřka všech uměleckých odvětví, představuje fantastický přístav pro všechny tvůrce s dobrodružným srdcem, ať už je láká vůně exotiky, prohnilé ulice viktoriánského města či světy plné bezbřehé fantazie. Odkud se však steampunk vzal? Jak vznikl a jak se vyvíjel, než se stal z myšlenky spisovatelů známým fenoménem, či dokonce lifestylem?
Steampunk se zaměřuje na historickou fikci, alternativní realitu, fantasy z viktoriánského světa, neoviktoriánskou nebo vědeckofantastickou dobrodružnou literaturu čerpající z fiktivního 19. století.
Slovo "steam" nemusí nutně ukazovat jen na výhradní použití páry v daném díle, ale odkazuje na "století páry" čili inspiraci 19. stoletím. Parní stroj byl vynalezen již roku 1765 (James Watt), kdybychom šli historicky do hloubky, zjistíme, že ještě dříve, ale teprve v 19. století se začal plnohodnotně využívat například v dopravě - parní lokomotivy, parníky, jako zdroj energie - a značně přispěl k rozmachu technologií a průmyslové revoluci. Proto je 19. století označované za století páry.
Název "steampunk" použil K. W. Jeter v dopise pro časopis Locus, kde jím označil svou knihu Morlock night (dle názvu lze tušit inspiraci dílem Stroj času od H.G Wellse), knihy J. P. Blaylocka (Homunculus, Lord Kelvin's Machine) a Brány Anubisovy (1983) od Tima Powerse. V dílech těchto autorů se steampunk zformoval do své podoby a ustanovil se jako samostatný subžánr. Nutno dodat, že pojmenování "steampunk" se objevilo teprve po vydání všech těchto knih (v roce 1987) a uplatnilo se až zpětně. Překladu do českého jazyka se dočkalo pouze dílo Tima Powerse Brány Anubisovy, které je historickou fikcí, v níž se prolíná technologie s magií. Už v této knize si můžeme povšimnout prvních charakteristických rysů steampunkové literatury, které jsou dodnes užívané i současnými autory. Setkáme se zde s takřka typickými archetypy postav, s cestováním časem nebo okultismem a nechybí ani exotické krajiny či historizující viktoriánské prostředí.
Je velmi pravděpodobné, že K. W. Jeter vycházel z již známého názvu "cyberpunk", který v té době existoval, a koncovku "punk" využil pro zdůraznění jisté revolty, nadsázky či protikladu k upjaté viktoriánské době. Steampunk ovšem nemá s kyberpunkem jako takovým příliš společného, ačkoliv jsou oba tyto styly často spojovány a bohužel se jedná o nejčastější mystifikaci těchto dvou subžánrů. Oba se vyvíjely paralelně, ale samostatně. Svůj podíl na tomto zaměňování má i fakt, že mnozí autoři steampunku se věnovali i kyberpunku, jedním z nich byl i samotný Jeter, a podobně to měli i američtí autoři Sterling a Gibson, kteří napsali jak kyberpunkové knihy, tak i společné steampunkové dílo - Mašinu zázraků. Tato kniha zaznamenala velký úspěch a steampunk v literatuře celosvětově zpopularizovala. Vzhledem k určité oblasti zájmu, prvkům a stylům, kterými se steampunk zabývá, je to v současnosti jeden z mnoha subžánrů řazených do retrofuturismu. V této kategorii anglosaské terminologie najdeme i další, se steampunkem často zaměňované subžánry jako dieselpunk nebo atompunk.
Samotný steampunk se dá rozdělit na několik dalších podžánrů, z nichž pravděpodobně nejznámější je clockpunk, v jehož duchu se autoři zaměřují na používání všemožných propriet ze starých strojů, a především také na využití dílů a součástí z hodin a hodinek. Literárně populární je zase například historický steampunk, který se odehrává ve fiktivních světech inspirovaných historickými reáliemi.
Narozdíl od jiných alternativních subžánrů se steampunk vyvíjel velmi specificky. Vlna směřovala přes literaturu k módnímu vizuálu, umění a téměř až ve finále současné podoby k hudbě. Mnoho děl je do tohoto okruhu přiřazováno zpětně, případně jim dnes vzdáváme hold jakožto něčemu, co by mělo ve steampunku mít své místo. Autory 19. století označované jako "praotce steampunku" J. Verna a H.G. Welse ke steampunkovým autorům neřadíme, ale považujeme je za předchůdce, inspiraci, jejichž charakteristický styl je dodnes používán a napodobován. Vedle těchto dvou velikánů vědecko-fantastické literatury existuje samozřejmě mnohem větší spektrum autorů, kteří slouží jako zdroj inspirace, například M. Shelleyová, B. Stoker nebo R. L. Stevenson. Podobným způsobem jsou v souvislosti se steampunkem také zmiňována díla Karla Zemana, české filmy Tajemný hrad v Karpatech nebo Adéla ještě nevečeřela Oldřicha Lipského. I zde totiž můžeme najít jistou steampunkovou poetiku, různé žánrové prvky nebo specifický styl zpracování. Jejich tvůrci je ovšem za steampunk cíleně nepovažovali. Subžánrovým fanouškům ovšem některými jednotícími charakteristikami steampunk připomínají nebo si ho v tomto stylu představují, a tak řečeno si je "adoptovali". Karel Zeman bývá často označován jako zakladatel či předchůdce filmového steampunku, zda se s touto interpretací dá ztotožnit, už záleží na každém individuálně.
Steampunk se může prolínat mezi žánry a díky své variabilnosti využívá hororu, scifi i fantasy. Ačkoliv tíhne spíše k minulosti, nevyhýbá se alternativním budoucnostem, sci-fi tématům a existenciálním otázkám. Vedle toho se mnohdy setkáváme s různým pojetím frašky, komediálním vyzněním děl či nadsázkou. Tento subžánr také dokáže nejen vzkřísit ducha doby, ale využívá i rozličných možností civilizace a jejího rozvoje. Častým dějištěm příběhu je období viktoriánské doby ve Spojeném království, jako kulisy se ovšem občas používají i předcházející či nastávající období. Dnes se však díky celosvětové oblíbenosti steampunk objevuje téměř všude - nevyjímaje Indii, Japonsko, Čínu (kam tamní autoři také zasazují své příběhy) a zdomácněl i na americkém kontinentu. V USA se objevuje i v podobě tzv. westernpunku, což je způsobeno tím, že Američané nezažili 19. století tak jako lidé v Evropě, ale mají jiné významné a oblíbené období ve své kultuře - Divoký západ. Westernpunk je tedy jednou z amerických steampunkových variací, jejíž podobu nám může přiblížit například film Wild Wild West.
Dobře použitelné jsou pro různé umělecké využití dobové kulisy a styl oblékání, který steampunk upravuje dle svých potřeb. Objevují se rozličné vynálezy a módní doplňky. Častější je však spíše pokus vzdát hold této době, jak si ji představujeme dnes, než striktní dodržování skutečných reálií. Tento styl naopak využívá kreativitu a fantazii a také smyšlené či skutečné technologie (například využívá prototypů vynálezů, které se objevily až v pozdější době, nebo čistě fiktivních strojů). Steampunk si s historií pohrává, ale programově se jí nedrží, tudíž se v naprosté většině případů jedná o fikci. Zvláště v módě si můžeme povšimnout punkového vlivu, většina steampunkových kostýmů by totiž v tehdejší době nebyla vůbec vhodná.
Samozřejmě se i steampunk časem vyvíjel jako jiné literární subžánry a z původní vize "moderních verneovek" se v něm začaly uplatňovat principy poplatné současné fantastice. Původní autoři měli vizi psát dobovou literaturu "moderně", ale současně zachovali aktuální reflexi společnosti, kde můžeme vnímat kritiku a individuální názorová vyjádření. Poptávka po steampunku zvláště v USA rapidně stoupala a rozšíření základny autorů přineslo mnohé inovace. Steampunk se nevyhýbá ani trendům, a tak do sebe vstřebal například paranormální romance nebo motivy zombie apokalypsy.