Steampunk jako hudební žánr
s laskavým
svolením autorky a nakladatelství Grada převzato z knihy Ve stylu
steampunk
Martina
Bellovičová (Zlyhad)
8. 6. 2023
Z HISTORIE A KONTROVERZE KOLEM STEAMPUNKOVÉ HUDBY
Když se řekne punk, pravděpodobně se vám vybaví vysoká číra, glády, anarchie a protesty proti politickému režimu. Ale ze všeho nejdříve si vzpomenete na punkovou hudbu: její agresivní rytmus, jednoduché melodie, "přehulené" kytary a pogo. A tak je to u většiny subkulturních žánrů – mají sice svá specifika v oblasti módy a společenských postojů, ale opírají se především o určitý jasně definovaný hudební styl. Cyberpunk a steampunk jsou zvláštními výjimkami. Oba tyto žánry jsou výsledkem vstupu punku do literatury, nesou v sobě dědictví undergroundové kultury a rozvíjí alternativní myšlenky. Na rozdíl od punku s sebou ovšem ve svých prvopočátcích žádnou hudební renesanci nepřinesly.
První pionýři steampunkové hudby se začali vynořovat v roce 2003 a v dalších letech následovalo mimořádně plodné období, kdy nový směr lákal množství amatérských i profesionálních hudebníků. Ačkoliv největší rozmach steampunk zažíval (a dodnes zažívá) v Anglii, Americe, Německu a Francii, na jeho formování se podíleli hudebníci z celého světa od Austrálie přes Japonsko. Každý z nich měl trochu jinou představu o tom, jak by steampunková hudba měla vypadat, a proto se jejich tvorba přes určité
společné prvky stylově značně rozcházela.
Ani dnešní spektrum steampunkových kapel zdaleka nemá unifikovaný zvuk. Proto kolem steampunkové hudby panuje značná kontroverze a mnozí pochybovači pokládají (nikoli zcela nelogickou) otázku, zda steampunk jako hudební žánr vůbec existuje, nebo za něj lze pokládat prakticky jakoukoli hudbu, pokud ji poslouchají steampunkeři a její autoři se jako steampunková hudební skupina prezentují. A podobných otázek by se našlo více. Je ve steampunkové hudbě povolena elektronika? Musí se v ní objevovat prvky hudby minulých ér, a pokud ano, kterých? A co nástroje na páru? A kde je vůbec ve steampunku ten "punk"?
ANACHRONISMUS JAKO JEDNOTÍCÍ PRVEK
Pokud vás snad úvod tohoto článku zmátl a nyní se domníváte, že steampunková hudba jednotlivých interpretů vlastně nemá žádné společné prvky, a je tedy možné do žánru zařadit jakoukoli skladbu, zahraje-li ji člověk ve viktoriánském kostýmu, je to omyl a velké zjednodušení. Je jen třeba se na tuto hudbu dívat trochu jinou optikou, než je člověk zvyklý. Pro její pochopení je nutné vrátit se k tomu, co vlastně definuje steampunk v obecné rovině. Je to tzv. retrofuturismus, tedy alternativní představa o budoucnosti, která vznikala v minulosti, v tomto případě konkrétně v 19. století, kdy se rozvíjela parní
technologie a mechanismy hodinových strojků. Stejně tak jako tuto ideu zpracovává literatura či vizuální umění, pozadu nezůstala ani hudba.
Steampunková hudba je jedinečná v tom, že se nejedná o jednotný hudební styl v tradičním slova smyslu. Je to hudba, jejíž zvuk perfektně zapadá do představy retrofuturistického světa, takže u posluchače vzbuzuje pocit, že se přirozeně vyvinula v tomto smyšleném prostředí. Soundtrack, který vás doslova vtáhne do doby, jež nikdy neexistovala.
Jednotícím prvkem této hudby pak nutně musí být anachronismus, tedy spojování zdánlivě neslučitelných prvků nehledě na místo a čas, odkud pocházejí, a vytváření něčeho nového.
O to se ostatně v hudbě pokoušel i cyberpunk a nutno přiznat, že měl cestu výrazně jednodušší díky jedné obrovské výhodě. Základní idea cyberpunku se opírá o nové technologie, jejichž rozvíjení v rámci literárního žánru podporuje inovace v hudbě.
Steampunk naopak inovuje pomocí starých technologií, které musí přetvářet a používat novými, netradičními způsoby. Výsledná hudba je moderní, ale současně vintage.
Nepatří totiž do žádné éry. Je to hudba, která by mohla hrát v tanečních sálech alternativního 19. století, v němž by lidé z celého světa měli stejné možnosti cestovat a vyměňovat si informace a nápady, jako máme dnes.
Pojďme si nyní výše popsané rysy konkretizovat. Steampunk je volně definovaný žánr, který může být popsán jako "eklektický", tedy vstřebávající prvky z mnoha dalších stylů. Nečiní tak ovšem náhodně. Některé styly se k estetice steampunku totiž hodí více než jiné a nikdo si pravděpodobně nedokáže představit, že na koncertě steampunkové kapely uslyší třeba mainstreamový pop nebo prvky reggae. I když výjimky potvrzující pravidlo se najdou – například oblíbený Dr. Steel do své tvorby zdárně zakomponoval operu a hip hop, které navíc doplnil rockovou kytarou a mechanickým klikáním strojů,
aniž by vznikl neposlouchatelný mišmaš.
S jakou kombinací existujících žánrů se ve steampunkové tvorbě nejčastěji setkáme? Je to (elektro)swing, folk, dark cabaret, ethno/orient, ragtime, country, bluegrass, pirátské písně nebo vaudeville, které dodávají ony nepostradatelné historizující prvky. Ty se pojí s moderněji znějícími žánry jako rock, gothic rock, dark wave a punk. Zvláště v Německu do této fúze často vstupuje také metal, pravděpodobně díky tomu, že tato země má obrovskou základnu středověkých metalových kapel, jak ostatně dokazuje nejpopulárnější německá steampunková kapela Coppelius. V době formování žánru
se od steampunkové hudby na krátko oddělil tzv. steam pop, jehož nejvýraznějším zástupcem byla americká skupina Panic! At the Disco, brzy se však ukázalo, že tímto směrem cesta nevede, styl prakticky zanikl a mainstreamoví interpreti přestali mít o steampunk zájem.
Ruku v ruce s inovativním slučováním žánrů z různých období jde také využívání méně tradičních nástrojů. Samozřejmě ve většině hudebních těles nesmí chybět kytara, basa, bicí a piáno, obvyklé jsou ale také housle, violoncello, akordeon, dudy, banjo, mandolína nebo niněra. Klasické bicí doplňují bubínky a štěrchadla orientální, africké, skotské a irské – nebo klidně i víko od popelnice, záleží na vkusu.
Nesmíme zapomenout ani na mechanické prvky. Ty se ve větší či menší míře prolínají tvorbou mnoha (i když rozhodně ne všech) steampunkových skupin. Byla by přece škoda jich nevyužít, a posluchač, který se vyzná ve steampunku jako takovém, je navíc tak nějak očekává. Upouštění páry funkční turbíny, kytarové riffy připomínající jízdu po kolejích, lodní píšťala, tikání hodinového mechanismu, skřípání nenamazaných ozubených kol, zvuky hracích strojků, to vše a mnohem více zde má své místo. Strojové zvuky se obvykle nepoužívají náhodně, ale souvisí s tématem skladby, a tak můžeme slyšet výbuch v písni o vzducholodi Hindenburg (The Two Men Gentleman Band), dělníky bušící kladivem do kolejí ve skladbě jménem "Sorrow on the Rails" (Cog is Dead) nebo klapky psacího stroje v příběhu o tom, jak se lékař snaží zachránit umírající manželku a zaznamenává své (ne)úspěchy (Clockwork Quartet).
VŠECHNO STOJÍ NA PŘÍBĚZÍCH
Steampunkový hudebník je vlastně takovým bardem, jenž na svých bedrech nese nelehký úkol představit obecenstvu dobu, kterou žádný člověk nemohl zažít. Vypráví příběhy, v nichž figurují piráti prohánějící se na vzducholodích, šílení vědci se svými pokusy a neuvěřitelnými vynálezy, dobrodruzi setkávající se v Indii či Africe se starodávnou magií, viktoriánská šlechta a její intriky a zakázané lásky, lóže tajemných řádů, armády automatonů poháněných hodinovým strojkem, cestovatelé v čase, chiméry bojující v Londýnských slumech, počátky feminismu i první návštěvníci z Marsu. Každá steampunková skladba je kratinkou povídkou ve verších. Proto lze jednoznačně říct, že text je u tohoto žánru minimálně stejně důležitý jako hudba samotná.
Někteří umělci zachází ještě dále a vytváří si svůj vlastní metapříběh, do nějž dosadí členy kapely. Každý má své jméno či titul, svou roli, svou vlastní historii, o které se dozvídáme nejen z písňových textů, ale i ze stránek hudební skupiny a dalších materiálů a produktů její kreativity. Není totiž výjimkou, že steampunková kapela o svých smyšlených příbězích vydá komiks (Clockwork Quartet) nebo knihu (Abney Park), případně deskovou hru. The Unextraordinary Gentlemen na svých webových stránkách zveřejňují celou encyklopedii reálií ze světa, o kterém zpívají. Oblékat se podle role je samozřejmostí. Tuto část dotáhla k dokonalosti americká skupina Steam Powered Giraffe, jejíž kostýmy, líčení a způsob mluvy evokuje rezivějící roboty – a je nezměrně vtipné je sledovat, jak zpívají hity "I'll rust with you".
Jedním příkladem za všechny je oblíbená kapela The Cog is Dead, jejíž příběh je zakódovaný už v samotném názvu. Členové této skupiny o sobě tvrdí, že pocházejí z roku 1893, kdy se její zakladatel John Sprocket věnoval hodinářskému řemeslu. Jednoho dne se doslechl, že jeho konkurent jménem Hamilton pracuje na novém typu hodin, které měly fungovat bez ozubených koleček a pružin. Protože se právem obával, že digitální hodiny by mohly způsobit smrt ozubených kol, vyrazil spolu se svým přítelem vynálezcem a mladým navigátorem ve stroji času do budoucnosti a ke své hrůze zjistil, že svět skutečně ovládla elektronická zařízení. Rozhodl se proto zasvětit svůj život snaze zničit tuto technologii a zasadit se o návrat hodinových mechanismů a páry – mimo jiné pomocí hudební produkce.
Toto zaměření na příběh poskytuje umělcům možnost projevit svou kreativitu, propojit obsah s formou a jednoduše si se skladbami "vyhrát". Každá může být úplně jiná, a přesto všechny spojuje jeden smyšlený svět, který se s novými přírůstky stále více rozvíjí. A tak i v naší skupině vznikly nejrůznější steampunkově laděné příběhy dokreslující hudbu ovlivněnou směsicí žánrů. O Irovi, který se vydal za prací do Londýna, a protože ho zklamalo, že nikdo z jeho nových přátel nevyniká tanečním talentem, sestrojil si armádu stepujících automatonů (Englishmen Can't Dance). O ženě, která chce žít věčně, a nechá si proto implantovat mechanické srdce, ale přijde tím o veškeré pocity (Mechanical Heart). O průkopníkovi viktoriánského boxu jménem Clocky Balboa, který trhal chiméry ve dví, o tom, co se stane, když vaše vzducholoď ztroskotá v poušti (Arabian Nights), nebo třeba o tom, jak je pro mladou dámu nebezpečné zavázat si na ulici botu a odhalit při tom kotníček (Sweet Caroline). Jedna velká show Koncert steampunkové skupiny zpravidla není jen hudební produkcí, ale představením s uceleným konceptem. Jeho základem jsou steampunkově laděné kostýmy, inspirované viktoriánskou či edwardiánskou érou, s retrofuturistickými prvky. K nim se přidávají jevištní dekorace využívající estetičnost steampunkových mechanismů a technologií. Čekat můžete i zajímavou vizuální show. Samotní hudebníci jsou často baviči a vypravěči a do představení vkládají divadelní prvky. Diváci se např. na turné Asylum zpěvačky Emilie Autumn mohli setkat se scénkami z blázince pro narušené dívky z 19. století, včetně teatrálně pojaté dražby žen a jejich sebeosvobození. Není výjimkou, když se hudební skupina spojí s dalšími umělci, kteří přidají další úroveň vystoupení. Díky inspiraci orientálními rytmy a swingem to často bývají tanečnice stylu tribal fusion – zde je nutné upozornit na unikátní německý projekt Violet Tribe. Také se může jednat o nejrůznější cirkusové, burleskní a kabaretní performery. Asi nejzajímavějším propojením steampunkové hudby s divadelní performancí se mohou pochlubit The Tiger Lillies, kteří se nechali inspirovat oblíbenou zábavou minulosti, freakshow, tedy cirkusovými představeními, v nichž vystupovala siamská dvojčata, vousaté ženy, liliputi a jiní tělesně postižení a neortodoxní jedincí. Jejich evropské turné, na němž se podílel poslední existující soubor Freaks, bylo zcela vyprodané. Od podobného představení je pak už jen krůček k muzikálu. A steampunkové muzikály skutečně vznikají – s žánrovou hudbou, příběhem, kostýmy a kulisami. Prvním muzikálovým počinem v tomto žánru byla "steampunková opera" Paula Shapera The Dolls of New Albion. Je to příběh vědkyně Annabelle McAlistair, která se pokouší přivést svého milého opět k životu v těle mechanické figuríny. Za zmínku stojí také muzikál Futurity, který má na svědomí newyorská kapela The Lisps, zasazený do alternativní verze Ameriky v období občanské války. A zajímavý je též muzikál Opium Wars Anny Chen. Pokud do steampunkové hudby chcete proniknout hlouběji, níže je několik doporučení na interprety, kteří svou tvorbou tento žánr definovali. Nejedná se o úplný seznam aktuálně činných steampunkových kapel, spíše o rozmanitou ochutnávku, která demonstruje šířku hudebního rozpětí tohoto žánru. V ČR je steampunková hudba prakticky neznámá, zatím je jejím jediným zástupcem brněnská formace Clockwork Animals. A ze zahraničních třeba Abney Park, Vernian Process, Ghostfire, Victor Sierra, Steam Powered Giraffe, Unwoman, Coppelius, Emilia Autumn, Alice's Nightcircus, Clockwork Quartet, Victor and the Bully, Dr. Steel a Violet Tribe.