STEAMPUNK
V ČESKÉ LITERATUŘE
s laskavým svolením autorky a nakladatelství Grada jsme text převzali z knihy Ve stylu steampunk
V tuzemském prostředí byl steampunk ještě před rokem 2010 víceméně neobjeveným a velmi okrajovým subžánrem. Samozřejmě se již dříve objevovaly tituly, které by se daly klasifikovat jako více či méně inklinující ke steampunku, či obsahující prvky a motivy s ním spojené. Ze zpětného pohledu se tato situace naštěstí postupem času změnila k lepšímu. Za prvního významného žánrového autora na tomto poli můžeme považovat Petra Schinka, jehož povídky vyšly ve sbírce Století páry (2010, Triton). Petr Schink nezastíral svou inspiraci hrou Arcanum. Jeho knihy se odehrávají v drsném a špinavém fiktivním světě a jsou částečně také přiřaditelné k tzv. české akční škole. Po roce 2010 se zřídka objevovaly různé inspirace steampunkem potažmo retrofuturismem v povídkách či románech různých českých autorů. Ze spisovatelů, kteří se programově nevěnovali fantastickým žánrům, se k tomu žánru může řadit Vratislav Maňák a jeho kniha Muž z hodin aneb Proč se na podzim mění čas. V roce 2012 vyšla v editaci Vlada Ríši první steampunková sbírka Mrtvý v parovodu a o dva roky poté Excelsior, gentlemani nakladatelství Straky na vrbě. Obě sbírky ovšem více mapovaly pohledy autorů tehdejší současné české fantastiky než subkulturní zaměření, i když v obou sbírkách se samozřejmě najdou výjimky. Určitou spojitost se steampunkovým subžánrem za využití mnoha principů této literatury má i cyklus Dobrodruh Leonarda Medka. V roce 2015 vyšel Démon z East Endu (2015, Brokilon) Petry Slovákové, který se dá považovat za první český steampunkový román ve formátu srovnatelném se zahraniční tvorbou a současně populární steampunkovou vizí. Démon z East Endu obsahuje detektivní zápletku, historizující prostředí i mix alternativních technologií a fantasy prvků. Ústředními postavami jsou sourozenci Kelbyovi, kteří se objevili již v povídkách předcházejících románu. V témže roce, jen o něco později, vyšel také román Jak lvové, kde Schink znovu využil Fastyngera van Hautena, oblíbeného hlavního hrdinu svých povídek. Nový přístup k tématu přinesl Daniel Tučka, jehož trilogie Pelyněk začala vychází od roku 2017. Jsou u něj patrné verneovské inspirace a vzdávání holdu dobové literatuře. Daniel Tučka, který měl na kontě už velkou řádku povídek, tak předvedl jiné možné pojetí české steampunkové literatury. Mezi dalšími můžeme zmínit také postapo s nezanedbatelným steampunkovým vlivem Mesopotamis (2018, Epocha) autora Lukáše Vavrečky. V roce 2019 přispěla do tohoto subžánru i Lucie Lukačovičová svou knihou Poslední bůh (2019, Klub Julese Vernea), která se odehrává v indickém orientálním prostředí, což je významnou přidanou hodnotou. Poslední bůh se opět drží v duchu dobrodružných knih a viditelně také inklinuje k fantasy. Zmínění autoři zformovali různými přístupy pestrý kolorit a rozvinuli jeden z nových směrů české fantastiky. Dalo by se tedy říct, že český literární steampunk se z počátečního rozpačitého hledání sebe sama vyvinul v poměrně zajímavý a osobitý subžánr zastoupený i na tuzemské fantastické scéně.
Ze sousedních slovenských autorů nelze nezmínit Petera Jelínka, který se představil svým paranormálním vyšetřovatelem Norrem v knihách Norr, ochraňuj Britániu! a Alternauti. Nejnověji zpracoval téma alternativní Paříže na přelomu 19. a 20. století v knize Le sabotage. Různě dávkované příměsi steampunku a alternativní historie najdeme také v díle Martina Jurika či s fraškou hraničícím titulu Juraj Janošík a Dračí řád autora, který píše pod pseudonymem Svetozár Olovrant.